Od 18. 10. 1996 v Muzeu moderního umění Andy Warhola v Medzilaborcích se Michal Ščigol prezentuje víc než stovkou olejomaleb, převážně z posledního období své tvorby. Ščigol patří k umělcům, pro které nejdůležitějším výrazovým prostředkem je barva nanášená na plátno temperamentním až dramatickým tahem štětce. Je to namáhavý zápas o pravdivou výpověď, poznamenaný prožitým. Umělcovým životním osudem, jenž se k němu nezřídka obrátil zády. Obrazy Michala Ščigola působí jako výkřiky. Děje na nich zobrazené jsou neustále v pohybu, unášené pohybem a hvězdou naděje. Kůň letící v oblacích, černá a bílá labuť, figury, tváře lidí, bytosti spjaté přímo nebo jen v náznacích s prožitým. Hovoří:

"Když jsem přišel do Čech, do Železnice, byl konec zimy. Podíval jsem se ven oknem a na malém jezírku u sanatoria plavala osamělá bílá labuť. I já jsem se cítil osamělý. Pak jsem namaloval dvě labutě. Černou a bílou. Ta černá, to jsem já."

Michal Ščigol byl donedávna osamělým běžcem hledajícím "oázu" zapomenutí na svou tragickou minulost. Opustil vlast, aby umožnil svému synovi neztrácet alespoň naději na vyléčení z nemoci. Smrt jeho matky mu dodnes neprozradil. Říká: "Když se Daniel ptá, kde je máma, říkám mu, že na cestách, že se s ní jednou všichni setkáme."

Milovaná matka a žena, vynikající keramička, zahynula při havárii autobusu v uzbeckých horách. Na jednom z rozměrných obrazů zobrazil bolestivou scénu "úniku" od této tragédie, když postavičku dítěte namaloval jako symbol, sílu, která ho tahá od černé minulosti do světla, do nepoznaného, do neznáma. Je to ukrutný zápas, vypětí, které si žádá odpoutání od bolestivé minulosti k neznámé budoucnosti. Ščigol tuto svoji polohu transponuje pomocí výtvarně výrazových prostředků do podoby dramatického "divadla" lidské reality.

Více než stovka Ščigolových maleb vystavených v Muzeu moderního umění Andy Warhola v Medzilaborcích je účelným pohledem na nastupující zralost výtvarného úsilí umělce, na jeho intimní dialog se životem ve snaze najít nové v přítmí minulého, někdy až ve stínu zapomenutých předků.

Medzilaborce, říjen 1996